Jednou bude jako jeho otec

.

Do nadpisu by mohlo být stejně tak vepsáno, že: „Jednou bude jako její matka.“ Ovšem coby ženy nás zřejmě více děsí myšlenka na to, že naši synové (ať již ti v současnosti reální, nebo ti, které můžeme do budoucna očekávat) budou jednou více než jen trochu podobní svým otcům. Zdědí jejich rysy, a navíc také odkoukají jejich chyby v chování i jiných oblastech. Protože, řekněme si to pěkně na rovinu, dost těžko budeme na tomto místě bičovat samy sebe pro vady, kterých si jsme vědomy, ovšem nehodláme si je ještě otevřeně přiznat a hlásit se k nim. Naše dcery nám tak, prosím, odpustí, za trochu naší bezohlednosti a sebestředného zájmu vedoucího směrem k tomu, co není skvělé na našich mužských protějšcích.
 otec se synem v náručí
Otec vzorem pro syna
To platí nejen jako poučka ke správně vedenému rodičovství a domácí výchově. Jedná se
o poučku, která má člověka připravit na to, že děti – vzhledem k tomu, že jejich genetická výbava je tvořena z poloviny materiálem získaným po matce a z poloviny tím, který obdrží od svého otce – se budou podobat svým rodičům, tedy osobám, které je biologicky zplodily. Pokud se tedy do rodiny narodí chlapec, pak lze očekávat, že bude s postupem času čím dál tím více podobný na svého otce.
 objetí otce a syna
Co na svém muži zrovna neobdivujete
Děti mohou bohužel po rodičích podědit jak křivý nos nebo příliš hluboko usazené oči, tak také jejich projevy v chování na všech jeho úrovních. A nemusí se vždy jednat o znaky, které si dítě osvojí pozorováním. I když ještě momentálně neznáme zcela přesný proces jak a kdy, velký část vlastností člověka (ne-li všechny) má těsnou návaznost na jeho genetickou výbavu. A opět se dostáváme k tomu, že genetika se tu nebere jen tak odnikud, ale přechází z rodičů na děti. Tedy i z mužů na jejich syny…. To, co Vás tedy rozčiluje na Vašem protějšku lze očekávat taktéž u dětí mužského pohlaví, které spolu stvoříte.

Jednou bude jako jeho otec
5 (100%)2
.